Elmar Klos

Elmar
Klos

(26. 1. 1910, Brno - 19. 7. 1993, Praha)

Režisér Elmar Klos se narodil v Brně dne 26. 1. 1910. Svá středoškolská studia nastoupil v Uherském Hradišti, ale již v té době jej zajímal hlavně film a jeho tvorba natolik, že si se svým strýčkem Josefem Skružným, spisovatelem a humoristou, hrál na spolupráci při psaní filmových scénářů. Jenže počáteční hra se velmi rychle změnila ve skutečnou a vážnou spolupráci do té míry, že si malý Elmar vymohl přestup do pražského gymnázia, aby mohl být se strýcem a s pražským filmovým děním v těsnějším kontaktu. Některé z jejich společných scénářů realizoval režisér Svatopluk Ineman v komediích s Vlastou Burianem s velkým diváckým úspěchem.
 
Rodina nutila Elmara Klose ke studiu práv, ale to Elmar vydržel jen do první státnice, kterou úspěšně složil jen aby rodině a sobě dokázal „že na to má“. A pak se vrhl naplno do filmařiny. 
    
V roce 1934 se přihlásil do konkurzu, který vypsala firma Baťa se záměrem realizovat vlastní filmovou tvorbu ve Zlíně. Na konkurzu uspěl a jako další spolupracovníky si do Zlína přivedl zkušeného producenta Ladislava Koldu a avantgardního fotografa a kameramana Alexandra Hackenschmieda. Společně pak připravovali projekt a řídili i výstavbu ateliérů. 
    
Až do poloviny čtyřicátých let pracoval Klos u Baťů jako vedoucí výroby, dramaturg, střihač, produkční, režisér a scénárista. Ve všech těchto profesích se podílel na tvorbě reklamních, instrukčních, dokumentárních a experimentálních filmů, které tyto zvlášní ateliéry produkovaly. Mimo to se aktivně podílel na organizaci dvou ročníků „Filmových žní“ (1940 – 1941). Vlastně dvou prvních ročníků českých filmových festivalů, jejichž tradice žije v Karlových Varech dodnes. Návazně byl Klos členem ilegální skupiny, která připravila již za války zestátnění československé kinematografie. 
    
Ve čtyřicátých letech přivedl do Zlína také Hermínu Týrlovou a Karla Zemana, kteří se zde usadili natrvalo. Po válce se stal nakrátko národním správcem zlínského ateliéru, pak tajemníkem Československé filmové společnosti, ředitelem Krátkého filmu a konečně v roce 1948 se stal Elmar Klos vedoucím tvůrčí skupiny hraných filmů na Barrandově. Tam se začala jeho hlavní část filmové tvorby ve spolupráci s režisérem Kadárem a také dramatické střídání pochval za vynikající tvorbu a trestů za ideovou neposlušnost, končící několikrát i vyhazovem z Barrandova. 
    
Mezi tím stačil nezmar Klos psát odborné články i knihy, učit na FAMU a spolupracovat na programech polyekranu a Laterny Magiky. 
    
Filmografie Elmara Klose je neuvěřitelně pestrá a rozsáhlá. Z jeho zlínské tvorby stačí připomenout alespoň Poslední léto s T.G.M., Človíčkové, Chvála révy, Podvod s Rubensem, Dvakrát kaučuk, Silnice zpívá (film vyznamenaný na světové výstavě v Paříži 1935), Chudí lidé, Vzpomínka na ráj, ve spolupráci s Bořivojem Zemanem Tři knoflíky, s profesorem Plickou Věčnou píseň a s Herbertem Clinem významný dokument Krize. Z barrandovské celovečerní tvorby pak Hudba z Marzu, Píseň o Sletě, Mladé dny (Spartakiáda), Únos, Tam na konečné, Obžalovaný, Tři přání, Obchod na korze (vyznamenaný Oscarem) a poslední film dvojice Kadár Klos – Touha zvaná Anada. 
    
Elmar Klos zemřel 19. července 1993 v Praze. 

 

Elmar Klos Elmar Klos Elmar Klos - pracovní, hl. fasáda Elmar Klos - Oskar 2 Elmar Klos - natáčení Elmar Klos - pracovní 2, hl. fasáda
Hermína Týrlová

Hermína
Týrlová

(11. 12. 1900, Březové Hory - 3. 5. 1993, Zlín)

Hermína Týrlová se narodila 11. prosince 1900 v Březových Horách nedaleko Příbrami. Tatínek Hermíny byl horník, ale jeho velkou zálibou bylo vyřezávání betlémů, na které se chodili dívat lidé i z dalekého okolí. Otec zahynul při práci v dole a maminka Hermíny zemřela brzy po něm. Tato událost ovlivnila Hermínu na celý život.

 

Hermína Týrlová začínala v divadle Urania na okraji Prahy. Věnovala se baletu, zpěvu a hrála i drobné role. K filmu ji přivedlo setkání s Karlem Dodalem, průkopníkem českého animovaného filmu, který se stal posléze jejím manželem. Dodal brzy zjistil, že Hermína je výtvarně nadaná a může mu být nápomocna při výrobě jeho animovaných reklam pro Elektajournal. Jako animátorka kreslených reklamních snímků získala dobrou průpravu pro uměleckou tvorbu, pro první své pokusy s loutkovým filmem. 

 

Rozchod s Karlem Dodalem a jeho emigrace do USA na začátku války přinutili Hermínu Týrlovou postavit se na vlastní nohy. 

 

V roce 1941 přijala Hermína Týrlová nabídku pracovat ve zlínských filmových ateliérech, kde mohla realizovat svůj letitý sen – oživit ve filmu postavičku z knížek Ondřeje Sekory – Ferdu Mravence. Za války, v malém studiu zlínských ateliérů, tak vznikl první český loutkový film. Hermína Týrlová sama vymýšlela mechanismus pohybu loutek, šila a vyráběla rekvizity, zkoušela optimální principy fázování.

 

S rokem 1944 je spojen začátek její spolupráce s Karlem Zemanem, který se stal jejím asistentem. Natočili společně film Vánoční sen, který však těsně před dokončením při požáru ve střižně shořel. Zeman pak Vánoční sen natočil znovu a jinak, a to zavdalo příčinu k jejich letitému sporu.

 

V roce 1945 natočila Hermína Týrlová na válku reagující kombinovaný film Vzpora hraček, který měl velký úspěch v kinech i na zahraničních filmových festivalech. Podobného úspěchu se dočkal i její další kombinovaný film Ukolébavka (1947), kde rozpohybovala běžnou plastovou hračku z produkce firmy Fatra Napajedla. Tento film se v rámci akce na pomoc trpícím dětem promítal po celém světě.

 

Pouze s loutkami natočila Hermína Týrlová na padesát animovaných filmů určených převážně dětem. Byly to pohádky klasické, ale i moderní, autorské – Nepovedený panáček (1950), Pohádka o drakovi (1953), Zlatovláska (1955), Míček Flíček (1956), Pasáček vepřů (1958), Uzel na kapesníku (1958), Vláček Kolejáček a Ztracená panenka z roku 1959 a další. Zkoušela využít pro animovaný film také nejrůznější materiály – Kulička (1963), Vlněná pohádka (1964), Korálková pohádka (1968) aj. Z televizní tvorby to pak byly například seriály Z deníku kocoura Modroočka (1974) a Ferda Mravenec (1977). Posledním filmem z bohaté tvorby Hermíny Týrlové byla Pohádka na šňůře z roku 1986.

 

Hermína Týrlová, právem zařazovaná mezi zakladatele českého animovaného filmu, zemřela ve Zlíně 3. května roku 1993. 

 

HERMINA TYRLOVA   01 HERMINA TYRLOVA  1959 VLĶ¨EK HERMINA TYRLOVA  karambol 1948 HERMINA TYRLOVA  VANOCNI SEN HERMINA TYRLOVA  UZEL NA KAPESNIKU 2 HERMINA TYRLOVA  UZEL NA KAPESNIKU
legendy