Elmar Klos

Elmar
Klos

(26. 1. 1910, Brno - 19. 7. 1993, Praha)

Režisér Elmar Klos se narodil v Brně dne 26. 1. 1910. Svá středoškolská studia nastoupil v Uherském Hradišti, ale již v té době jej zajímal hlavně film a jeho tvorba natolik, že si se svým strýčkem Josefem Skružným, spisovatelem a humoristou, hrál na spolupráci při psaní filmových scénářů. Jenže počáteční hra se velmi rychle změnila ve skutečnou a vážnou spolupráci do té míry, že si malý Elmar vymohl přestup do pražského gymnázia, aby mohl být se strýcem a s pražským filmovým děním v těsnějším kontaktu. Některé z jejich společných scénářů realizoval režisér Svatopluk Ineman v komediích s Vlastou Burianem s velkým diváckým úspěchem.
 
Rodina nutila Elmara Klose ke studiu práv, ale to Elmar vydržel jen do první státnice, kterou úspěšně složil jen aby rodině a sobě dokázal „že na to má“. A pak se vrhl naplno do filmařiny. 
    
V roce 1934 se přihlásil do konkurzu, který vypsala firma Baťa se záměrem realizovat vlastní filmovou tvorbu ve Zlíně. Na konkurzu uspěl a jako další spolupracovníky si do Zlína přivedl zkušeného producenta Ladislava Koldu a avantgardního fotografa a kameramana Alexandra Hackenschmieda. Společně pak připravovali projekt a řídili i výstavbu ateliérů. 
    
Až do poloviny čtyřicátých let pracoval Klos u Baťů jako vedoucí výroby, dramaturg, střihač, produkční, režisér a scénárista. Ve všech těchto profesích se podílel na tvorbě reklamních, instrukčních, dokumentárních a experimentálních filmů, které tyto zvlášní ateliéry produkovaly. Mimo to se aktivně podílel na organizaci dvou ročníků „Filmových žní“ (1940 – 1941). Vlastně dvou prvních ročníků českých filmových festivalů, jejichž tradice žije v Karlových Varech dodnes. Návazně byl Klos členem ilegální skupiny, která připravila již za války zestátnění československé kinematografie. 
    
Ve čtyřicátých letech přivedl do Zlína také Hermínu Týrlovou a Karla Zemana, kteří se zde usadili natrvalo. Po válce se stal nakrátko národním správcem zlínského ateliéru, pak tajemníkem Československé filmové společnosti, ředitelem Krátkého filmu a konečně v roce 1948 se stal Elmar Klos vedoucím tvůrčí skupiny hraných filmů na Barrandově. Tam se začala jeho hlavní část filmové tvorby ve spolupráci s režisérem Kadárem a také dramatické střídání pochval za vynikající tvorbu a trestů za ideovou neposlušnost, končící několikrát i vyhazovem z Barrandova. 
    
Mezi tím stačil nezmar Klos psát odborné články i knihy, učit na FAMU a spolupracovat na programech polyekranu a Laterny Magiky. 
    
Filmografie Elmara Klose je neuvěřitelně pestrá a rozsáhlá. Z jeho zlínské tvorby stačí připomenout alespoň Poslední léto s T.G.M., Človíčkové, Chvála révy, Podvod s Rubensem, Dvakrát kaučuk, Silnice zpívá (film vyznamenaný na světové výstavě v Paříži 1935), Chudí lidé, Vzpomínka na ráj, ve spolupráci s Bořivojem Zemanem Tři knoflíky, s profesorem Plickou Věčnou píseň a s Herbertem Clinem významný dokument Krize. Z barrandovské celovečerní tvorby pak Hudba z Marzu, Píseň o Sletě, Mladé dny (Spartakiáda), Únos, Tam na konečné, Obžalovaný, Tři přání, Obchod na korze (vyznamenaný Oscarem) a poslední film dvojice Kadár Klos – Touha zvaná Anada. 
    
Elmar Klos zemřel 19. července 1993 v Praze. 

 

Elmar Klos Elmar Klos Elmar Klos - pracovní, hl. fasáda Elmar Klos - Oskar 2 Elmar Klos - natáčení Elmar Klos - pracovní 2, hl. fasáda
Hermína Týrlová

Hermína
Týrlová

(11. 12. 1900, Březové Hory - 3. 5. 1993, Zlín)

Hermína Týrlová se narodila 11. prosince 1900 v Březových Horách nedaleko Příbrami. Tatínek Hermíny byl horník, ale jeho velkou zálibou bylo vyřezávání betlémů, na které se chodili dívat lidé i z dalekého okolí. Otec zahynul při práci v dole a maminka Hermíny zemřela brzy po něm. Tato událost ovlivnila Hermínu na celý život.

 

Hermína Týrlová začínala v divadle Urania na okraji Prahy. Věnovala se baletu, zpěvu a hrála i drobné role. K filmu ji přivedlo setkání s Karlem Dodalem, průkopníkem českého animovaného filmu, který se stal posléze jejím manželem. Dodal brzy zjistil, že Hermína je výtvarně nadaná a může mu být nápomocna při výrobě jeho animovaných reklam pro Elektajournal. Jako animátorka kreslených reklamních snímků získala dobrou průpravu pro uměleckou tvorbu, pro první své pokusy s loutkovým filmem. 

 

Rozchod s Karlem Dodalem a jeho emigrace do USA na začátku války přinutili Hermínu Týrlovou postavit se na vlastní nohy. 

 

V roce 1941 přijala Hermína Týrlová nabídku pracovat ve zlínských filmových ateliérech, kde mohla realizovat svůj letitý sen – oživit ve filmu postavičku z knížek Ondřeje Sekory – Ferdu Mravence. Za války, v malém studiu zlínských ateliérů, tak vznikl první český loutkový film. Hermína Týrlová sama vymýšlela mechanismus pohybu loutek, šila a vyráběla rekvizity, zkoušela optimální principy fázování.

 

S rokem 1944 je spojen začátek její spolupráce s Karlem Zemanem, který se stal jejím asistentem. Natočili společně film Vánoční sen, který však těsně před dokončením při požáru ve střižně shořel. Zeman pak Vánoční sen natočil znovu a jinak, a to zavdalo příčinu k jejich letitému sporu.

 

V roce 1945 natočila Hermína Týrlová na válku reagující kombinovaný film Vzpora hraček, který měl velký úspěch v kinech i na zahraničních filmových festivalech. Podobného úspěchu se dočkal i její další kombinovaný film Ukolébavka (1947), kde rozpohybovala běžnou plastovou hračku z produkce firmy Fatra Napajedla. Tento film se v rámci akce na pomoc trpícím dětem promítal po celém světě.

 

Pouze s loutkami natočila Hermína Týrlová na padesát animovaných filmů určených převážně dětem. Byly to pohádky klasické, ale i moderní, autorské – Nepovedený panáček (1950), Pohádka o drakovi (1953), Zlatovláska (1955), Míček Flíček (1956), Pasáček vepřů (1958), Uzel na kapesníku (1958), Vláček Kolejáček a Ztracená panenka z roku 1959 a další. Zkoušela využít pro animovaný film také nejrůznější materiály – Kulička (1963), Vlněná pohádka (1964), Korálková pohádka (1968) aj. Z televizní tvorby to pak byly například seriály Z deníku kocoura Modroočka (1974) a Ferda Mravenec (1977). Posledním filmem z bohaté tvorby Hermíny Týrlové byla Pohádka na šňůře z roku 1986.

 

Hermína Týrlová, právem zařazovaná mezi zakladatele českého animovaného filmu, zemřela ve Zlíně 3. května roku 1993. 

 

HERMINA TYRLOVA   01 HERMINA TYRLOVA  1959 VL͍EK HERMINA TYRLOVA  karambol 1948 HERMINA TYRLOVA  VANOCNI SEN HERMINA TYRLOVA  UZEL NA KAPESNIKU 2 HERMINA TYRLOVA  UZEL NA KAPESNIKU
legendy